Jak jsem se stala #SpartanAki?

Nebudu chodit kolem horké kaše – univerzální rady, jak se připravit na Spartan Race v tomhle článku nenajdete. Každý je totiž jiný, má jiné tělo, jinou fyzičku, imunitu a hlavně – jinou psychiku. Povyprávím vám nicméně o tom, jak jsem se připravovala já (detailněji, než jak jste mohli sledovat na mém Instagramu), jaké úspěchy i nezdary jsem zažila během svého tréninku a co vlastně na závod říkám. Jdeme na to!

Všechno to začalo v září loňského roku, když jsme někde popíjeli s kamarádem Alexem a pár dalšími lidmi. Alex loni uběhl maraton, aby dokázal, že #NikdyNeniPozde a protože je megaloman ;-), chtěl v projektu pokračovat a tak nadchnul mě a plno dalších lidí (jejich tréninkový pokrok si můžete prohlédnout na jejich Instagramech: #SpartanBara, #SpartanDavid, #SpartanMarek, #SpartanMichaela, #SpartanDobros, #SpartanVladka, #SpartanDaria#SpartanOndra, #SpartanMatt a #SpartanCeap), aby trénovali na Spartan Race pod vedením #CoachHonza. Spartan Race je takový ten závod, kdy se plazíte bahnem pod ostnatým drátem, šplháte po laně a další crazy věci, které dělají jen takoví ti nabušení crossfiťáci. U piva 8 měsíců před závodem se to zdálo jako skvělej nápad. Den D v nedohlednu a vy si říkáte, že to nějak zvládnete a budete pak za frajery. To jsem ale vůbec netušila, jak pro mě, ABSOLUTNÍHO NESPORTOVCE, bude těžké se na závod připravit.

 

Moje trénování bylo totiž velmi nevybalancované. Od začátku jsem pro celou věc cítila velký zápal, což byla moje výhoda (už jen proto, že jsem vlastně nikdy pořádně nesportovala), ale často jsem to s trénováním přeháněla a v kombinaci se stresem a únavou z práce to úplně nefungovalo a byla jsem velkou část zimy nemocná. Běhala jsem třeba několik týdnů velmi poctivě (4x – 5x týdně, což oproti NULA tréninkům dřív byl fakt velký rozdíl) a pak jsem měla 3 týdny angínu, takže jsem musela začínat prakticky nanovo. A tak pořád dokola. Člověka to dost demotivuje a tak každý nový začátek byl těžší a těžší. Každopádně během toho prvního půl roku jsem si zvykla na jednu strašně důležitou věc – a to, že je sport prostě běžnou součástí mého života – a to bylo to nejdůležitější, co jsem se chtěla od Mise SpartanRace naučit.

Začala jsem s běháním. A konečně nepřestala…

Jak se mi to povedlo? V minulosti jsem s běháním začínala snad stokrát, ale tentokrát mě u toho udržela kombinace dvou moc důležitých věcí – správná parta a motivace. Jednak jsme se hecovali s kamarády navzájem, chodili jsme na tréninky společně a viděli progress ostatních, což nás navzájem motivovalo. Zároveň jsem používala appky, kde jsem si nastavila týdenní cíle, které mě hnaly kupředu. Osvědčily se mi appky FitBit a pro běhání hlavně Couch-to-5k, což je aplikace, která vám při prvních tréninzích říká kdy jít a když běžet, vy tak udržujete tepovou frekvenci v ideální hladině a nedostanete se do infarktové tepovky, kdy máte pocit, že vám vyskočí srdce krkem a pravděpodobně vás to odradí jít příště zase běhat. S touto appkou jedete tři běho-chůze týdně. Já za 2 měsíce byla díky tomu schopná z nuly dojít do fáze, kdy mi nedělalo problém 45 minut v kuse běžet a cítit se u toho skvěle. Doporučuju!

SpartanRace ale není jen o běhu. Na trase vás totiž čekají silové překážky různých obtížností. Pokud překážku nezvládnete překonat, jedete 30 angličáků, tzv. burpees. A angličák se dá natrénovat nejlépe tím, že prostě děláte angličáky a po prvních několika tréninzích jsem zjistila, že tohle můj oblíbený cvik rozhodně nebude. Během závodu jsem jich nakonec udělala 150, yay 😀 Na to jsme se připravovali cvičením na TRXkách a POWER tréninky v Crossfit IronLandu. A jaké překážky nás vlastně čekaly? Plno šplhání, přelézání zdí, ručkování, balanční přechod po slacklině a vratkých kladinách, šplh po laně z bahna (angličáky), hod oštěpem (angličáky), plavání v bahně, plazení se pod ostanatým dátem nebo plavání ledovou vodou.

Někdy to prostě musíš odložit pro svoje vlastní dobro

SpartanRace SPRINT jsem běžela 13. 5. v Nitře. Původně jsem ale měla běžet už o 14 dní dříve v Koutech, ale po velmi dlouhém zvažování jsem závod posunula. Necítila jsem se totiž vůbec dobře. Od návratu z L.A. jsem pořád zažívala projevy jetlagu, byla jsem nemocná a psychicky jsem kvůli tomu všemu na tom byla opravdu špatně. Týdny a týdny jsem netrénovala a měla jsem z toho fakt velký depky a o to větší strach z toho, že se mi během závodu něco stane. Takový ten pocit “to prostě nemůžu zvládnout!”. Přišlo tedy dilema a nakonec rozhodnutí závod odložit, což byla jedna z nějtěžších věcí v mém životě. Nakonec se to ale ukázalo jak moudré řešení. Za dva následující týdny jsem se šla párkát lehce vyklusat, odpočívala jsem a soustředila se hlavně na psychickou přípravu na závod v Nitře. Vyrazili jsme tam s částí party #NikdyNeniPozde, nálada byla skvělá a já jsem se nakonec na závod i díky podpoře svého okolí strašně těšila! Všechno je to o hlavě a i když to bylo náročné, vyčerpávající, zablácené a šílené, bylo to vlastně parádní! Trať byla dlouhá 6,5 km a obsahovala něco kolem 20 překážek. Běžela jsem ji 1 hodinu a 25 minut, což pro mě znamenalo umístění se v první polovině žen. Vzhledem k tomu, že mým jediným cílem bylo TO PŘEŽÍT, tak to považuji za boží výsledek.

 


Tohle musím zažít znovu!

Co říci na závěr? Že ten pocit, kdy vidíte poslední překážku, tedy oheň, který máte přeskočit, se nedá s ničím srovnat. Adrenalin, který cítíte během závodu se znásobí, protože vy víte, že to máte za sebou. Přeskakujete ten oheň, běžíte si pro FINISHER medaili a víte, že to musíte zažít znovu! Proto trénujeme s partou dál a čeká nás ten hlavní závod, kvůli kterému to všechno děláme – SpartanRace SUPER, který poběžíme v půlce června v Maďarsku. Trasa bude mít kolem 20 km a bude obsahovat mnohem více překážek. Tady končí veškerá legrace a začíná mi docházet, že to bez pořádného tréninku už asi opravdu nedám. Držte mi palce a pokud to přežiju, dám zase vědět, jaké to bylo!

Spartanské outfity jsou od Reebok a UrbanStore, děkujeme!

P. S. Pokud zvažujete, že se na závod také přihlásíte, vzkazuji: JDĚTE DO TOHO!