Proč je Nový Zéland tak boží a proč zvěsti o něm ani trochu nepřehání

 

Když se řekne Nový Zéland, spoustu lidí na mě vykřikne “Pán prstenů, žejo!” nebo prostě vidíte sáhodlouhé pláně, špičaté skály, vysoké a nevlídné hory. A nebo si představíte vychillovaný měsíce neholený kluky bez bot v kostkovaný košili s ošlehanými tvářemi od sluníčka z večného surfování. To všechno si představujete správně, ale to je vlastně jenom část reality Nového Zélandu. Teď přijde takový to “ALE”, říkáte si, ale nepřijde. Ono je to sice všechno ještě trochu jinak, rozhodně to však není o nic horší…

Proč jsou z toho Nového Zélandu všichni tak nadšení?

Nádherná hornatá příroda s řekami a nekonečnými národními parky, to je především realita jižního ostrova. To je ten, kde je město Queenstown, kam se sjíždí milovníci outdooru a adrenalinu, které obklopují nádherný hory se zasněženými vrcholky v čele s Mt. Cook nedaleko, tam je i jezero Tekapo, takovýto s těma fialovejma kytkama no a pak jsou tam všechny ty majáky, co si lidi tolik fotí. My jsme ale skoro měsíc našeho novozélandského dobrodružství strávili na ostrově severním, prvních 18 dní dokonce v jednom malém městečku  na řece Kaituně nedaleko Rotorui. Všichni se tam znají, takže kromě toho, že Vítek trénoval dvakrát denně na řece a výletovali jsme po okolí (třeba do Redwood forrest nebo o geothermálnáí oblasti Wai-o-tapu) nás sem tam někdo pozval na barbeque nebo na drink a já jsem díky tomu mohla trochu víc proniknout do novozélandské nátury…

Redwood forrest u města Rotorua

Redwood forrest u města Rotorua

Redwood forrest u města Rotorua

Wai-O-Tapu

Rotorua – Tamaki Maori Museum

Rotorua – Kuirau Park

Rotorua – Kuirau Park

Pár lidí už se mnou souhlasilo, když jsem prohlásila “já nevím, na čem ti Novozélanďané frčí, ale chci to taky!“. On je tam totiž každej úplně zlatej. Lidé se o vás zajímají. Ale ne jen takovým tím “how are you” místo pozdravu způsobem. Skutečně se vás ptají, skutečně se na vás dívají. V obchodě není prodavačka frustrovaná a protivná, ale je milá, prohodí s tebou joke, se vším ti pomůže a poradí. Děti, to byl pro mě velkej šok, protože ty místo pubertálních hlášek a přisprostlých vtipů udržují oční kontakt a slušne zdraví a normálně konverzují o všem možném. S cizinci a cestovateli se baví se zájmem a omezují svůj novozélandský přízvuk a mluví pomaleji, aby jim bylo rozumět (na rozdíl od svých rodičů).

Také se v Okere Falls (to malé městečko kousek od Rotorui) stalo, že nám někdo zaklepal na dveře a že to byli sousedé a pozavli nás večer k nim na zahradu na pizza-party. Oni si takhle na NZ prostě postaví piozza púec na zahradě a pak zvou všechny z okolí na pivo a aby si každý udělal svou vlastní pizzu. Společnost byla vybramná – kromě nás, Čechů, tam byla jedna Britka, Němec, japonská rodina a plno Novozélanďanů. Ten večer bylo celkem chladno, pro představu jsem měla kožené kotníkové boty a péřovku a oni běhali v mikinách, kraťasech a naboso po zahradě jako by nic a byli prostě šťastní, že jsou.

V Okere Falls v džungli u vodopádů. Tam nám bylo krásně <3

džungle – Mount Maunganui – Blue Lake (které v ten den nebylo úplně blue :D)

Ono je to logické…

Vážně to dává smysl. Lidi jsou tam na sebe prostě milejší, protože k tomu mají důvod. Je jich totiž zhruba třetina co nás, Čechů, ale rozlohou je NZ jen o trochu menší než Polsko. Zároveň mají úplně snový příjmy a i když je v obchodech a restauracích všechno dražší, pořád jim po zaplacení všeho (těm pracovitejm) pěkná kupa zlaťáků zbývá na radůstky a dobrodrůža. Do toho je jejich země hornatá, omývaná mořem ze všech stran (mají přes 100 km pláží!), je plná džunglí, národních parků, nádherných scenérií a mají prostě skoro furt dokonalý nebo aspoň dost příjemný počasí. Když pomineme horské oblasti, tak na většině území je V ZIMĚ průběrně kolem 15 stupňů Celsia, přes léto 25-30 stupňů. My jsme byli na Zélandu na přelomu jara a léta a byl to nádhernej zážitek. První 2 týdny se všechno zelenalo, kvetlo, občas přišel jarní deštík, ale bylo pořád úžasně příjemně, ke konci, když jsme přeletěli na jižní ostrov, bylo už prostě léto na -trenkytričko- (jak jsme s Vítkem s radostí říkávali) a to je listopadovej outfit, kterej prostě chceš.

Pláž v Mount Maunganui

Pláž v Mount Maunganui

Západ slunce pod Mount Maunganui

Piha Beach kousek od Aucklandu

Piknik na pláži Piha <3

Avodaco a eco-bio-raw overdose

Jeslti se mi něco na Zélanďanech líbí, tak jací jsou to ultimátní hipsteři. Ale oni jsou vyhipstření tak jinak, tak nějak zevlácky. A ne z pózy, ale spíš z té své vychillenosti. Mají rádi kvalitní suroviny. Od farmářů samozřejmě. Milují handmade a chtějí všechno local, bez lepku a bez umělých barviv. Milují všechno, co je ekologické, bio, nevařené, tedy raw a samozřejmě všude, ale úplně všude, mají vlastně jakékoli jídlo ve vegge variantě. Každá kavárna má nějakou relax zónu s polštářky nebo aspoň křesílky. Milují pravé dřevo, žádná napodobenina tu nemá šansi a přírodní materiály obecně. Já jsem si těhle pochutin a hipsta-radůstek užila jak v Okere Falls v kavárně, kterou jsme měli 2 minuty pěšky od našeho domečku, neboli -little cabin in the woods-, ale také jsem si bister a kaváren užívala třeba v Rotoruře, Mt. Managnui nebo v Aucklandu!

Když už mluvíme o jídle… tady je výběr toho nej, co jsme na severním ostrově ochutnali (a samozřejmě kde)!

Avo toast a smoothie v Urban Soul Bistru v Aucklandu

Můj báječný Vítek v Eighty Eight Cafe v Mount Maunganui

Klasická snídaně 😀 Burger a palačinky v Okere Falls Store, Okere Falls kousek od Rotorui

Ve čtvrti Britomart plné skvělých restaurací a cukráren <3

Cukrárna Milse v trendy čtvrti Britomart v Aucklandu