Bali diary: Why I moved to Bali

Bylo to nečekaný, bylo to narychlo, bylo to hodně pocitový a… aniž bych to čekala, to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí roku 2018. Odstěhovala jsem se na pár měsíců na Bali, taková delší cesta, relokace, pracovat, cvičit, zahřát se, nadechnout se. Zní to trochu jako klišé, trochu ezo a chápu, že se nad tím může někdo ušklíbat. Však já sama jsem byla “Bali skeptik” poměrně dlouho. Co tam může ty lidi tak strašně naplňovat? Proč se tam ti hipsteři vrací? V tomhle článku se vám pokusím popsat svůj život tady tím nejstřízlivějším způsobem, jakým to jen v tuhle chvíli dokážu…

Listopadový sychravý dny. V Praze je to intenzivní. Hodně změn v mém životě způsobilo, že se mi začalo rozpadat úplně všechno. Fyzicky i psychicky jsem se cítila děsně. Byla jsem přepracovaná, unavená, bez motivace, v Praze to byl jeden předvánoční večírek za druhým, nákupní šílenství, začínala zima a já postupně chytala lehkou depku, a to i když jsem poměrně intenzivně běhala. Kéž bych tak mohla odjet na Bali už dřív než to plánuju (měla jsem koupenou letenku na únor). A pak se to stalo, napadlo mě “ježiš a proč vlastně nejedu už na Vánoce?!”. A tak jsem jela. Stálo mě to celkem dost peněz, některé věci jsem musela ke své velké lítosti zrušit a přesunout, ale to se nedá nic dělat, to je život. O tom, že se na Bali vrátím jsem snila od března, mým velkým snem bylo sem jet na Vánoce a i když běhěm podzimu vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se to letos mohlo podařit, nakonec jsem si letenku fakt koupila.

Pak jsem odpočítávala týdny, dny, hodiny. A přišlo to. Den odletu. Dobalovala jsem samozřejmě ten den ráno, protože do poslední chvíle v Praze jsem doháněla schůzky, najednou si, týden před Vánoci, plno lidí a klientů vzpomnělo, že se chtějí setkat (za což jsem neskutečně ráda, ale když jste v pre-Bali módu, je to všechno prostě tak nějak náročnější). Odjela jsem na letiště, dala si poslední Plzeň, stihla letadlo, a… jsem tu! Jsem na Bali. Předem domluvené ubytko na místě, kde už to znám. S bazénem, v soukromí, bez stresu.

Co všemu hodně pomohlo bylo právě to, že už jsem tu byla. Věděla jsem, jak si (snadno) zařídit lokální simku s daty. Jak si objednat Gojeka, což je motorka-taxi, takže i takové motostřevo jako já se tu může pohybovat celkem snadno. Věděla jsem, kam chci jít na snídani, kam na manipedi, kam se večer vrtnout, pokud chci potkat nějaké české známé (a kam jít, pokud nikoho potkat nechci, haha!). A taky je tu Instagram, ale k tomu se dostanu…

První týden tady byl zvláštní. Takový zvykací. Dost jsem se srovnávala hlavně s tím, že MÁM BÝT SAMA. Musela jsem se naučit užívat si chvilek pro sebe. Číst si, jít sama do fitka, jít sama na jídlo (to mi prostě nejde) a neskládat se z toho. Opečovávat se. Ano, to jsem přijela na Bali dělat a učit se to. První týden byl upřímně těžkej. Téměř všichni kamarádi v jiný časový zóně, na jiným kontinentu, v úplně jiným mindsetu. Chodila jsem běhat do fitka, jedla jsem tak jednu smoothie bowl denně, protože jsem prostě neměla hlad (OMG). Vedro, doznívající stres, moje tělo si odvyklo úplně přijímat pevné jídlo a já jsem strávila několik dní vlastně jen na polévkách a smoothiečkách. A radost jsem z toho neměla. Nebylo mi dobře, kamarádi se na mě zlobili, že nejím a tak uteklo prvních deset dní na Bali. Pomalu mi docházela energie, neměla jsem kromě ranního běhu moc režim a pak se stalo něco, co si zpětně vysvětluju fakt jenom jako pure destiny. Potkala jsem Gábinu.

Sexy kecky a 6 weeks challenge

Gábi je trenérka. Soustředí se na sportovce, ale i běžný lidi, žije na Bali, trénuje v crossfit mučírně Canggu Nest, každý den surfuje, je nezávislá, bezstarostná, je s ní děsná sranda a má něuvěřitelně vřelý srdce. A já naše setkní fakt beru jako nejzásadnější věc za poslední dobu, co se mi stala. Na mejdánku, kde jsme se poprvé viděly, jsme se hned objaly (protože jsme se “tak trochu” znaly z Instagramu – ach!) a Gábi mi hnedka řekla – tyjo, přijď nekdy na trénik! A já jsem hned druhý den ráno přišla. To, co následovalo potom, se dá jenom těžko popsat. První trénink byl strašnej. Neudělala jsem ani klik, lilo ze mě jako z konve, umírala jsem, klepalo se mi všechno, bylo mi mdlo a i když byl trénink vedený skvěle, já to vůbec nedávala, ale snažila jsem se ze sebe vymáčknout maximum.

Po tréninku jsme šly s Gábi na kafe a ona se mě začala ptát – jaký jsou tvoje cíle? Co jíš? Spíš dostatečně? Máš stresy? A já jsem se začala dost zamýšlet. Od podzimu jsem v Praze moc nejedla, celkově jsem se cítila fakt špatně a jídlo bylo často to poslední, na co jsem myslela. “Holka, když nebudeš žrát, břišáky nebudou!”, byla památná věta a já jsem věděla, že musím všechno (zase!) úplně překopat. Moje tělo se totiž nedostatkem živin úplně zastavilo a místo toho, aby mi bylo fajn, jsem byla spíš zesláblá a nafouklá. A tak jsem zatla zuby (a svaly) a začala jíst. Gábi mi poradila složení jídla v různé denní doby a já se snažím to dodržovat. Dnes mi začíná druhý týden tréninků s ní (ještě nás čeká 5 společných týdnů) a já jsem už teď nadšená z toho, jak se skvěle cítím, jak se mi pomalu mění tělo a že vidím, že to fakt funguje (tyvado!). Moje odpočívací #balioffice se tak přeměnila vlastně v jedno intenzivní sportovní soustředění a já bych neměnila! Intervalové tréninky doplňuji o občasný výběh a jógu a mám tolik chuti do jídla a práce (!), jako snad nikdy. #endorphinaddict

Bali, the magical land

A TO JE BALI. Místo, kde se prostě může stát cokoli. Není to ostrov, pro mě jsou to lidi. Lidi se srdcem na dlani, kteří jsou kreativní, milí, upřímní a inspirativní. Nejsem idealista, všude na světě se najdou toxičtí lidé, zášť,  závist, to zná určitě i Bali, já mám ale obrovské štěstí, že mohu trávit čas s Gabčou a i dalšími pupíčky, se kterými třeba chodíme pracovat do coworkingu, na snídaně či na jógu. Člověk tu není sám, když nechce. A může mít denně milony aktivit, pokud o to stojí. A já o to stojím strašně. Bali je pro mě inspirativní místo, kde se mi strašně dobře sportuje, pracuje, fotí, povídá i odpočívá. Bali nezklamalo, Bali překvapuje většinou jen příjemně a hlavně – jako všude na světě – platí “JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ”. A já jsem se rozhodla, že tady setsakramentsky máknu, neproflákám to tu, budu pozitivní a budu na sobě dřít. A že nic negativního nebude mít v mém programu prostor.

O tom, jak cvičím, co cvičím, jak často a co jím, vám napíšu detailněji jindy, teď jen musím říct, že jsem našla na Bali něco, co jsem vůbec nečekala – spřízněnou duši, novou kamarádku a obrovskou motivaci. Gábina mě trénuje denně, věnuje se mi, učí mě techniku, učí mě přemýšlet nad jídlem a sportem úplně jinak a já jí naoplátku začala pomáhat s Instagramem. O tom vám taky povím detailněji příště, teď vám stačí to, že dáte follow @sexykecky, protože už teď tam je plno sportovních, surfových a lifestylových fotek, které jsou prostě cute!

Vaše Aki <3