Bali diary: První dojmy z Ubudu

Ubud je mystický místo. Od tý doby, co tam odjela Julia Roberst znovu objevit svoji vnitřní bohyni a životní sílu, se to tam prý dost změnilo a zaplavilo turisty. Nevím, neznala jsem (RIP), ale já osobně musím říct, že jsem z toho místa byla hodně překvapená. A to v pozitivním i negativním slova smyslu, ti turisti tam zkrátka jsou – a dooost! Strávila jsem tam vlastně dvakrát 24 hodin, takže na nějaké závěry a soudy je brzy, ale pokaždé to byl rozhodnězajímavý zážitek. Co jsem tam zatím viděla a hlavně – jak na mě Ubud z těch kratičkých návštěv působí? Podívejte se na fotoreport z rýžových polí a spirituální Mekky balijských jogínů!

Batoh Fjällraven mám z Freshlabels.

Když se řekne Ubud, představím si vily s nekonečnými bazény uprostřed džungle. Představím si hodiny a hodiny jóģy, masáže, chrámy. Ale co jsem mě překvapilo, byly roztomilé chodníčky rýžovými políčky doslova nadohled od centra Ubudu, kde se můžete úplně okamžitě ztratit v propletené síti stezek. Místní obdělávají svá políčka, vozí rýžové otepi na motorkách, vyhání husy na pastvu a suší kokosy navlečené na lanech, která vypadají, jako když si tu odložila náhrdelník nějaká etno obryně. Sem tam najdete příjemnou restauraci nebo warung (jak se místním podnikům říká) – my jsme se třeba s Dobrošem, Pavlem a Robertem při mé první návštěvě vydali na procházku při západu slunce do Sweet Orange Warungu a napodruhé s holkami do slavného podniku Pomegranate. Tady je nádherný západ slunce, ale jídlo si tu spíše nedávejte 😉

Co mě tady ale opravdu opravdu opravdu dostalo, byla ta rána (viď, Radime!). Jestli je večer v Ubudu krásný, rána jsou  naprosto kouzelný.
To ticho, jenom sem tam zavrněla motorka farmáře, co jel do měst- asi na trh, jinak slyšíte jen zvuky přírody a pozorujete vycházející slunce skrz obrovský listy palem.

 

Jak vidíte, já jsem v tomhle nádherným místě byla strašně spokojená. Tedy v rýžových políčkách. Centrum Ubudu, tedy vlastně jedna hlavní ulice a příležící boční, mě ale dost překvapily. Často jezdilo městem tolik motorek a aut, že bylo prakticky nemožný přejít ulici a všudypřítomní hluční turisté z Ruska a dalších temperamentních zemí mi na pohodě tedy taky moc nepřidali. Když jsem byla v Ubudu podruhé, s kamarádkami Anet a Simčou, měly jsme navíc trochu traumatický zážitek z kiksu s ubytováním, do kterého jsme natěšené přijely, aby nám po půl hodině koukání do počítače spolitovnáním oznámili, že jsou fully-booked. Následovaly přetahovačky o náhradní ubytování, kdy se nás snažili nacpat do nějakýho kamrlíku daleko od centra, což pro nás (bez motorky) nepřicházelo v úvahu, poté tedy ochotně nabídli lepší ubytování a ve chvíli, kdy jsme zaplatily, si to zase rozmysleli (asi, že by na tom byli tratní).Pěkné ubytování se nám nakonec podařilo vyjednat, i když to byl trochu bizár – bydlely jsme v romantickém Honeymoon Guesthousu, kde ale byly k naší veliké radosti postele s nebesy, takže jsme se hezky vyspaly jako princezny, i když jsme s sebou žádné své instagram husbands neměly 😀

No co vám budu povídat, spirituální a mindful to úplně stoprocentně nebylo, ale Ubud je i přes to skvělej. Asi si příště zkusím najít nějakou vilku někde v polích, budu doufat, že nebude “fully-booked” a centru města se vyhnu, maximálně se podívám na trh na všechny ty ratanky, Buddhy a dřevěný mističky, kterých je Ubud plněj, to mě bavit nejspíš nepřestane nikdy <3

Mějte se krásně,

Vaše Aki :*