Bali diary: How crossfit workouts changed my everyday life

Sometimes we appreciate things after we lose them. And maybe that is why I am right now writing these lines, I was about to for quite a long time – to tell you everything about how and WHY I started with workouts. How they became my everyday routine as I got little addicted to them, then finding my balance and how I am constantly dealing with my “crossfit UPs & DOWNs”. Right now I am sitting in a Harbor in Flores Komodo, island not far from Bali where I came for my diving trip that did not happen because of many reasons, mostly because of a bike accident and it made me think. I am little sad that I lost some money and days I could have spent in a different way (read: in the gym! :D) so I decided to write down everything about my journey past few months, because I feel it’s about the time… And I also decided to be super honest. Like really. So here we go and big thanks to Teru Menclova for these amazing pics from beach workout.

Člověk nejvíc ocení, co měl, až když o to přijde. A možná právě proto si v tuto chvíli nacházím čas na to sepsat pro vás to, na co se těším už strašně dlouho – všechno o tom, jak a proč jsem začala cvičit, jak jsem si na to zvykla, stala se lehce závislá, pak se s tím vyrovnávala a jak neustále pociťuji UPS & DOWNS. Ukážu vám srovnávací fotky, které asi nikdy neměly spatřit světlo světa, ale vlastně proč ne, že? Právě teď sedím v kavárně v přístavu na ostrově Flores, kam jsem přiletěla, abych se naučila potápět. Po nehodě na motorce to bohužel nejde, nemohu ani do moře ani do neoprénu a možná právě proto, že je mi v tuhle chvíli tak špatně, protože jsem z nevydařené dovolené opravdu smutná, jsem se rozhodla sepsat vám článek o tom, co mi posledních šest týdnů dělá radost. Je to pro mě taková terapie a věřím, že tenhle text nepomůže jenom mě (aby mi bylo lépe), ale třeba i vám. A budu k vám upřímná. HODNĚ. Za podle mě krásné fotky z cvičení na pláži vděčíme Terezce Menclové alias @terumenclova, děkujeme!

Running wasn’t enough

Late December, came to Bali and already lost some weight since autumn in Prague. How? Mostly running and (stupid stupid stupid) no eating. Of course you lose some weight after you stop eating, but I did not just DECIDE not to eat because I wanna be skinny, I simply couldn’t eat because of a sh*t load of stress, I just lost my appetite completely. For a while this “works”. In few days you see the “results”. And how do you feel? Terrible. To be honest, I knew very well I’m on a way to hell but there was simply nothing I could do about it. The more I forced myself to eat, the less I eaten. This was also me first two weeks in Bali, in the evening few cocktails, I was weaker and weaker and my friends were becoming more and more angry with me (thx for that guys, btw!). 

Běhání nestačilo

Když jsem přijela na konci prosince na Bali, měla jsem už pár kilo od podzimu dole, bylo to způsobeno hlavně tím, že jsem poměrně poctivě běhala a taky (dost hloupě) nejedla. Nejezením jsem nějaká ta kila přirozeně ztratila, ale nejedla jsem hlavně proto, že jsem byla psychicky hodně na dně, všechno se mi tak nějak hroutilo a já jsem byla tak vystresovaná, že jsem na jídlo zkrátka neměla chuť. Ono to chvíli “funguje”. Pár dnů stačí nejíst a už vidíte “výsledky”. Ale jak se člověk cítí? Strašně. Upřímně, v hlavě jsem věděla, že je to cesta do pekel, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Po příjezdu na Bali jsem měla tak scvrknutý žaludek, že jsem zvládla jen pár lžic smoothie bowl a byla jsem živa prakticky jen ze zeleného listí a fresh džusů. Takhle to šlo první dva týdny na Bali, do toho nějaké ty drinky večer a moje tělo bylo totálně zesláblé a kamarádi z mého okolí se na mě dost zlobili.

First wakeup call came in early January when I joined my squad for a dinner to amazing fish restaurant here in Canggu. And I ordered a smoothie. People around me were looking at me like I went mental anorectic bitch, were angry with me and I ran to the toilet crying because I knew they were so damn right. I was mostly annoyed with myself, because I really wanted to enjoy the amazing tuna sashimi or mahi-mahi steak, because deeply I knew the food is not your enemy. You can read a thousand times on fitness blogs that a healthy meal is your friend if you really wanna see results and be healthy on a longterm basis. But I guess I needed more time to really understand that.

Then I experienced a wakeup call number two. I met Gabi alias @sexykecky. On Sunday evening at a concert, she was drinking soda and when I asked her why no alcohol, she just smiled and said: “Oh, I have a training tomorrow morning. Yo wanna come?”. And well since I consider myself a yesman, I wanted to try that. I told her I am a bit of a runner but I don’t feel like I am moving forward lately, no progress, no changes. She told me to come to the gym and we will see what is the problem. 

Takový ten první wakup call přišel jeden večer, kdy jsme šli s partou na večeři do parádní rybí restaurace a já jsem si objednala smoothie k večeři. Lidi okolo na mě nevěřícně koukali jak na anorektickou blbku, trochu se i zlobili a já jsem naštvaně odešla brečet na záchod, protože jsem věděla, že mají pravdu. Nejvíc jsem byla naštvaná sama na sebe, protože i když jsme jíst chtěla, prostě to nešlo. Můžete si na internetu stokrát u fitness blogerek přečíst, že jídlo je pro výsledky potřeba, že to není nepřítel, že správná strava v kombinaci se cvičením pomáhá k výsledkům. I já vám to často říkám, protože už to taky chápu. Ale upřímně? Každý si na to musí přijít sám.

Pak přišel wakeup call číslo dvě. Potkala jem totiž Gábi alias @sexykecky. V neděli večer na jednom koncertě v Canggu, popíjela sodovku a když jsem se zeptala, proč nepije, usměvavě mi řekla: “Zítra ráno mám totiž trénink a před tím nepiju alkohol! Nechceš taky dorazit?” – a to vy mě znáte, já jsem pro každou špatnost. Začala jsem se s ní bavit o tom, že lehce běhám a že se mi tělo poslední dobou nemění a necítím se vlastně tak dobře. Řekla mi, ať přijdu ráno do gymu a že uvidíme.

My first workout was… a living HELL!

Monday morning, 9:30, Cardio conditioning, Canggu Nest gym. I was really nervous going to a “crossfit gym” where I was never before. Ever. I knew I will be sooo lame, all the fit people with crossfit experience and then me – weak stupid girl. And I was so right 😀 But Gabi was an incredible coach. She supported me, motivated me during every round, helped me with technics of exercises I never tried before. I trying really hard but you know what? After few minutes I just completely ran out of energy, my body just hit the bottom. “Aki, what did you eat yesterday?” – “Well, ehm, a smoothie and some cherry tomatoes,” I shook my had and looked down cuz I knew that is sooo wrong. “Alright, babe, this is not the way, we need to start your body, you need to eat If you wanna work out!”. And I wanted that sooo bad. The next few day I remember almost nothing because it was a hell of a ride. We had first consultation the very next day and I told her everything. You know, to be honest with your coach is the step one to your success, I know this now. Gabi prepared a plan for me – workouts and everyday eating personally for me which I also believe is super important because everyone is different and that is why those diets online don’t work at all, we all have different needs. 

První trénink byl… PEKLO!

Pondělí ráno, 9:30, Cardio conditioning workout, Canggu Nest gym. Nervózní jsem dorazila do crossfitové tělocvičny, kde jsem před tím nikdy nebyla. Věděla jsem, že tam budu za trubku, všichni namakaní, technicky zdatní a já budu za idiota. Byla jsem. Ale Gábi byla neuvěřitelná. Podporovala mě, motivovala, radila s každým cvikem. Potila jsem ze sebe co to šlo, ale upřímně? Po pár minutách cvičení mi prostě došly síly. Moje tělo nemělo kde brát. “Co jsi včera jedla, Aki…?” – “No, ehm, nějaké smoothie a pár cherry rajčat,” pokrčila jsem stydlivě rameny, věděla jsem, že je to špatně. “Okay, kočko, tak takhle by to nešlo. Musíme tě nastartovat, musíš jíst, pokud chceš cvičit!”. A já chtěla. A pak to šlo ráz na ráz. S Gábi jsme si hned druhý den daly první konzultaci, kde jsem jí vše popravdě řekla. Víte, být upřímný k vašemu trenérovi je jedna z nejdůležitějších věcí, pokud chcete vidět výsledky. Pověděla jsem jí všechno a Gabi mi sestavila tréninkový plán a jídleníček NA MÍRU. Proto diety a plány, co najdete na internetu, nefungují. Jsou tvořeny pro někoho jiného a každý jsme tak rozdílný, že to prostě nemůže fungovat.

 

I don’t know WHAT exactly changed in me those days. Maybe I just wanted to prove not only to me but to everyone else I can do this. That I can change my life, my body, that I can be stronger. Maybe this isn’t the best reason in the world, but you got to start somewhere, right? My huge motivation was Gabi who trusted me, supported me on a daily basis, mentored be about every meal I ate and showed an incredible amount of empathy for me. She became my friend.

First two weeks in Canggu Nest with Gabi were… intense. I felt pain in every single part of my body and my soul, too. I wanted to see progress so even though I was flooded with endorphins after every training I felt bad for being so weak. But what doesn’t kill you makes you stronger, they say. When you see the strong and fit people around in the gym it just messes with your head. But as Gabi says – the first three workouts are the hardest and then you are slowly getting used to that. Where can I sign that? After two weeks of consistent workouts in the gym (5-6 times a week) something changed in me. It just clicked and I became addicted. I started to enjoy the food I was eating (omg!) and what more – my body started to change! And that I believe was not only because of the workouts but also the food Gabi planned for me. She knew the places where I go to eat in Canggu and she chose meals from the menus so it is as easy for me as possible. 

Nevím, co se ve mně tenkrát zlomilo, asi jsem chtěla dokázat nejen sobě, ale i okolí, že to prostě dám. Že dovedu změnit svůj život, svoje tělo, že dovedu být silnější. Možná trochu hloupej důvod, ale nějak člověk začít musí. A obrovskou motivací mi byla Gábi, která ve mně věřila, stala se mojí kamarádkou, neuvěřitelně mě podporovala, konzultovala se mnou moje jídlo a tréninky každý den a projevila neuvěřitelnou míru empatie a vřelosti.

První dva týdny cvičení v gymu Canggu Nest pod vedením Gábi byly… intenzivní. Všechno, doslova všechno mě bolelo. Nejen tělo, ale i duše. I když jsem byla konstantě zaplavená endorfiny po cvičení, cítila jsem se špatně kvůli tomu, jak jsem slabá. Neustále se srovnávat s ostatními lidmi v gymu je prostě strašně náročný na hlavu. Ale jak říká Gabi – první trénik je peklo, druhý taky, třetí je stále těžký a pak už si začnete pomalu zvykat. A pak se to někdy po dvou týdnech cvičení naprosto zlomilo. Z každodenních tréninků (5-6x týdně) se stal návyk a postupně závislost. Kvůli velkému výdeji energie jsem začínala pociťovat chuť na jídlo a co víc, začalo se mi měnit tělo. Nejen díky cvičení, ale právě i díky tomu, že jsem se nutila dojídat jídla, která mi Gabi napsala. Navíc to dělala fakt chytře, takže jsem měla v jídleníčku konkrétní jídla z podniků, kam jsem chodila, proto to pro mě ze začátku bylo snažší než si sama vařit.

Po prvním tréninku vs. po desátém tréninku. // After firs workout vs. after 10th workout.

Priorities, priorities, priorities…

Maybe you know this from your life – you find a new hobby, new passion and you have a tendency to go extreme. Well this happened to me. I started to love crossfit so much that my coach had to stop me so I don’t over-train myself. And that’s also the reason you should have a PT. To set the boundaries on both sides. Anyway I started to love the trainings so much they became my everyday priority, so everything else was on a second place. And I guess in the beginning of doing something really seriously that is completely okay. I left party first, because I have to wake up for the workout. No Skinny bitch, please, just water, I have a workout. I will skip the trip or join you later, I have a workout. 

Priority, priority, priority…

Určitě to znáte – objevíte nový koníček, novou vášeň a máte sklony k tomu to přehánět. Nebo alespoň mně se to stalo. Začala jsem se v crossfitových workoutech tak nacházet, že mě musela moje trenérka brzdit, abych to nepřehnala. I kvůli tomu je skvělé mít osobního trenéra. Vytyčí vám mantinely po obou stranách. Cvičení mě ale začalo bavit tolik, že se stalo mojí každodenní prioritou, takže všechno ostatní šlo na druhé místo. To je na začátku prostě asi potřeba. Odcházela jsem jako první z párty, protože ráno vstávám na trénink. Nedala jsem si Skinny bitch, ale jen sodu s limetou, protože je ráno trénink. Nemůžu na výlet, mám trénink, dorazím později. Nemohu vysedávat v kavárně, mám trénink.

 

Many coaches on Instagram write the same – their clients complain the have no time for working out because of a work or family. I understand someone can feel that way but it is only about your priorities. You don’t stop to feed your baby because of a gym but I know Gabi’s client who is working out WITH a baby and has the exercises prepared personally for her so she can do that. I know people who wake up 90 minutes earlier every day to go to the gym. I understand that my digital nomad life makes this easier for me, my office hours are flexible, but I believe that people with regular job can do this, you can see it all over the internet, right? 

U mnoha trenérů a koučů na Instagramu si přečtete, jak jejich klienti často říkají, že nemají na cvičení čas kvůli práci/rodině… Chápu, ale je to o prioritách. Asi se nepřestanete starat o dítě, abyste šli do gymu, ale vím od Gabi, že má klientku, která chodí cvičit s miminkem a má na to cviky na míru. Znám lidi, kteří vstávají každý den o hodinu a půl dřív, aby si před prací zacvičili. A upřímně, na Bali je to ještě snažší. Tím, že nechodím každý den do práce, mám na trénink prostě čas a své klienty po mailech či online sessions řeším v čase, kdy “se to hodí”.  Ovšem věřím tomu, že i v “normální” realitě v ČR je reálné věnovat se sportu každý den. Vidím to dnes a denně i na Instagramu a věřím, že až se vrátím, nepovolím.

 

One day in Bali vs. one month in Bali.

Not only my body changed

Aki 2.0 is different. That is something I did not realize myself but people around me (and my Instagram community) noticed that. “Aki, you are simply shining!”. When they tell you for the 20th time, you start to think about it. I guess it’s the Bali vibes, the sun, the people here, amazing healthy food and of course – working out. You know I have never ever imagined myself as the girl with flat belly (and I am still working on that), but there are some abs already and just you wait for more. The gym routine changed me, active life in Bali changed me. I suddenly started to try new things. I am learning how to surf and I see some progress already thanks to stronger arms and core which is so important if you wanna paddle and stand up properly. I had my fun in skatepark thanks to stronger legs, I go running sometimes and I feel even in this I am better thanks to stronger core. But paradoxically I am calmer than before (well as much as an intense person like me can use a word “calmer”, haha). I am learning how to relax, just enjoy the moment, be with myself. 

Jsem jiná nejen navenek

Aki 2.0 je úplně jiná. To je věc, kterou jsem si uvědomila asi právě díky svému okolí. Nejen moje trenérka a kamarádi, ale třeba i moje komunita na Instagramu si všimla jedné věci – “Aki, ty prostě záříš”. Dělá to se mnou možná Bali, možná ti úžasní lidé kolem mě, zdravé jídlo, ale hlavně to se mnou dělá cvičení. Víte, představa, že budu mít jednou na břiše vidět svaly (byť zatím trochu) pro mě byla vždy naprosto surrealistická. O to překvapenější jsem byla, když jsem se “začala rýsovat” po prvních dvou týdnech cvičení. Pravidelnost v programu, kamarádi z fitka a aktivní život na Bali mě změnil. Najednou zkouším nové věci. Učím se surfovat a pomalu cítím progress i díky tomu, že to “upádluju” a postavím se na surf díky posílenému bříšku a rukám. Zkusila jsem skate ve skateparku s kluky a jakž takže to šlo díky silnějším nohám. Občas si jdu zaběhat a cítím, jak i na to má paradoxně vliv posílený hořejšek těla. Cvičení mě zklidnilo, nejsem tolik rozlítaná a hysterická, začínám být umírněnější (jak jen to intenzivní člověk jako já dovede – moc ne :D), učím se odpočívat, protože když vám trenérka napíše dvoufázový trénink, prostě se musíte donutit k tomu dát si short-nap mezi tréninky místo běhání po Canggu s kamarády.

 

To lose 17 kilos in 3 months?

This was the biggest surprise for everyone (me included), I guess. In last two years my weight was constantly changing, I was running and not eating and after few weeks I got sick. Start again. Gain, lose, gain, lose, never didi it properly. To be honest I didn’t like my body, had more issues than Vogue about million parts of my body. I was trying to see the good things, but I always knew I would be happier in a crop-top than in those oversized dress. Medium-large was my size but I always felt like I want to be an S. In October 2018 I had 74 kilos (163 pounds) and I felt the worst ever. I left to Bali with 69 kilos (152 pounds) and my goal was 63 kilos (138 pounds). Well, your life isn’t about the weight, but that is the only metric I have for you, guys. After two weeks with Gabi I had 57 kilos (125 pounds) and that it the last number I know. Since then working out is not about kilos anymore. I know the best when I feel good – when my legs and arms go stronger, when I have the “flat-belly feeling” (mostly in the mornings haha), when I take 12 kettlebell instead of 8 one. When I do 50 cal on assault bike instead of 10 like I used to do. When I see I can finish the round faster, when Gabi tells me I do some exercise correctly. I guess that’s all it’s about, to feel progress, not to see it on a weighing-machine. To do it for yourself, not for other people to admire you. To work out with people that are supportive, welcome you in their community and become your second family.

Shodit 17 kilo za 3 měsíce?

Tohle překvapilo asi nejvíc lidí i mě samotnou. Za poslední dva roky mi váha lítala nahoru a dolů a to hlavně proto, že jsem se vždycky položila do běhání a nejezení (trubka) a to samozřejmě nejde udržet dlouho. Většinou jsem po pár týdnech takového intenzivního režimu onemocněla a mohla začít znovu. Neměla jsem se ráda. Měla jsem mindrák se zvé postavy. I když jsem se snažila mít se ráda a oceňovat na sobě svoje “jiné přednosti” a jakž takž se mi to dařilo, věděla jsem, že oversized šaty jsou pro mě lepší řešení než croptop. Velikost M/L není nic šíleného, ale já jsem vždycky tak nějak cítila, že bych sakra chtěla mít Sko. V říjnu jsem měla 74 kilo a cítila jsem se asi nejhůř co kdy. Na Bali jsem odjížděla s 69 kilogramy s tím, že tam chci běhat a zdravě jíst a dostat se aspoň na 63. Často se říká, že to o kilech není, ale na druhou stranu jiný ukazatel pro vás nemám. Po dvou týdnech cvičení a JÍDELNÍČKU s Gabi jsem se vážila naposledy a měla jsem 57 kilo. A to bylo poslední moje vážení před měsícem. Crossfit pro mě dávno není o kilech. Sama vím nejlíp, kdy se cítím dobře. Když vidím, že mi sílí nohy, ruce, splaskává bříško, když cvičím místo s 8kg kettlebellem s 12kilovým, když udělám 50 kalorií na Assault bike (oproti umírání při 10 kaloriích na začátku). Když vidím, že dokončím “round” rychleji než na začátku. Když vidím, že ze mě po tréninku teče pot a když mě Gábi pochválí, že dělám cviky technicky správně. A o tom to je, cítit progress na sobě, ne na váze. Dělat to pro sebe a ne pro to, aby mě okolí obdivovalo. Dělat to s lidmi, kteří jsou vřelí, navzájem se podporují, s lidmi, kteří vás vezmou mezi sebe a jste s nimi jedna rodina.

 

What’s next, Aki…? #beactivebali

To be honest I planned to stay in Bali for only 2months and my new lifestyle is the reason I stayed. I simply cannot imagine leaving now. Well, it’s a paradise, right? Beaches, people, coconuts, the sun… – but my biggest motivation was Gabi, the workouts and me. I feel like this is the time I need to focus on myself because I am not there yet! Every day, every hour in the gym I remind myself “this is the reason you changed your life completely, came out of your comfort zone and stayed in Bali. Push harder!”. I feel a huge gratitude I could have stayed in here. I needed to leave my flat (not an easy long-distance operation), re-create my work flow and become full-time digital nomad. My amazing friends and clients were such a big help with that and I want to tell you something – from now on I will work harden than ever. I just spent 3 days away from Bali and after failed diving trip I feel even bigger motivation now. What more, there is the BE ACTIVE BALI project Gabi invented a while ago which we are moving forward together from now on. Workouts, diet plans, photography, traveling, marketing. That is what we are good at and that is what we want to do. When we saw all the messages in our Instagram inboxes about our active Bali life, we decided to help to the others to experience that as well. Write us an e-mail and come to Bali. The real vacation is an active vacation. 

A co dál…? #beactivebali!

Upřímně? Na Bali jsem měla být “pouze” dva měsíce a cvičení byl ten důvod, proč jsem zůstala. Jasně, je to ráj na zemi – pláže, lidi, kokosy, sluníčko… – ale hlavní motivací zůstat tady déle byla ovšem Gábi a cvičení. Cítím, že můj život je momentálně ve fázi, kdy na sobě potřebuju makat dál, protože zdaleka nejsem tam, kam se chci dostat. Každý den, každou hodinu v gymu si připomínám “tohle je ten důvod, proč jsi tu zůstala, makej víc”. Jsem neuvěřitelně vděčná za to, že jsem si mohla dovolit tady zůstat, i když jsem musela spoustu věcí trochu nasílu pořešit na dálku. Pustit svůj byt, domluvit přestěhování věcí, zrušit nebo přesunout pracovní závazky, naučit se konzultovat online, abych si mohla vydělávat dál i odsud. Moc mi v tom pomohli moji úžasní přátelé a klienti a já vám tady chci říct jedno – následující tři měsíce budu makat jak nikdy. Jsem tři dny mimo Bali a po nevydařeném diving výletu cítím ještě větší motivaci makat než kdy dřív. Od zítra najíždím na 150% dodržování jídelníčku i tréninkového plánu a věřte mi, že ty největší bomby vám ještě ukážu. Pomůže mi v tom i projekt BE ACTIVE BALI, který před časem vymyslela Gábi a ve kterém jsme se spolu spojily v tom, co umíme každá nejlíp – ať je to cvičení, tvorba jídelníčků, marketing, focení nebo komunikace s lidmi a organizování výletů a akcí. Když jsme totiž s Gabi viděly vaše reakce na náš aktivní život na Bali, rozhodly jsme se to umožnit i ostatním. Napište nám na e-mail, který najdete na instagramovém profilu tady a přijeďte za námi na Bali. Ta pravá dovolená, která tě nakopne a změní ti život, je aktivní dovolená.

If there is anything you want to tell me or ask me, write me an e-mail or send a direct message on my Instagram, I would wish anyone in the world to experience what I am going through right now. There’s no gain without pain but you also need supportive people around you and I want to thank Gabi so much for being such an incredible person, I learn from her every day and she changed my life as well as all the people from epic Canggu Nest community. 

Pokud mi chcete cokoli napsat nebo se na něco zeptat, napište mi e-mail nebo do directu na Instagramu, jsem tu pro vás, každému z vás bych přála zažít to, co právě prožívám já. Bez tvrdé dřiny to nejde, ale bez správného supportu a motivace také ne a tímto chci ještě jednou poděkovat Gábi za to, jak neuvěřitelný člověk to je, jak se od ní každý den učím, jak mě podporuje a jak mi změnila pohled na sebe samu i život.

Luv ya, Aki