PORTUGALSKO, část 2: Sagres, Lagos a Faro

Ahoj ahoj,
jak jsem slíbila, tak konám, zde máte druhou část našeho portugalského dobrodrůža! Jih portugalska je zvláštní kraj. Nejprve tu máte jihozápadní Sagres na cípu Portugalska, který je omýván ze západu a z jihu vlnami Atlantiku a směrem na východ po jižním pobřeží se nachází nejprve hipsterské party město Lagos, kde zní více britská angličtina než portugalština a úplně na východě skoro až u Španělska můžete obdivovat krásy historieckého Fara, což je takový portugalský Český Krumlouv. Ale to předbíhám, pěkně popořádku…

Sagres. Kdo jste někdy byl v Portugalsku, je vám to slovo určitě povědomé, i když jste na jihu nebyli? No jasně, Sagres totiž není jen jméno města, ale také název piva, které je zde na každém kroku. To jsme si tedy vyjasnili. Kromě piva je Sagres i malé městečko na jihu Portugalska, které samo o sobě tak zajímavé není (promiň, Sagres), zajímavější je jiho-západní cíp Portugalska – mys Svatého Vincenta čili Cape St. Vincent neboli Svatý mys. Nejjihozápadnější (schválně to řekněte třikrát za sebou nahlas) místo Evropy, dávná naděje všech námořníků, kteří se vraceli do Evropy z Afriky a Nového světa a pro dnešní instagramisty také skvělé fotogenické místo s velmi proměnlivým počasím. Tu třetí charakteristiku nemám z Wikipedie jako předchozí dvě, ale z vlastní zkušenosti…

Na mys Svatého Vincenta jsme se totiž vydali z Lagosu, který je zhruba 40 minut odtud. A chtěli jsme stihnout východ slunce a mys bez turistů. Vstávačka ve 4.45 se nám bohužel nevyplatila, protože mys byl během naší návštěvy zahalen v mlze a hustých mračnech, které nerozehnal ani ledový vítr. Tedy, rozehnal, ale po třech hodinách našeho čekání. Tak jsme si dali v autě šlofíčka, snídani v nedalekém Sagres (Café Espreso je asi jediná použitelná kavárna tam) a naše trpělivost byla odměněna lepšími povětrnostními podmínkami a pro fotografy příznivým měkkým světlem a lehkou mlhou. Po prosluněném týdnu to byla vlastně docela příjemná změna. Mrkněte sami na pár fotek…



Při cestě z mysu směrem na Sagres určitě nepřehlédnete jednu z několika keramičáren (je to reálné slovo?), které jsou zvenku ozdobeny takovýmito krásnými talířky. Mrkněte určitě dovnitř a třeba nakoupíte nějaké dlaždičky, talířky nebo mističky, ze kterých mi přecházel zrak!

Lagos, město na jižním pobřeží Portugalska je proti pohodové a rodinné Vile Nova de Milfontes poměrně turistickou destinací. Všechny jídeláky jsou tu alespoň v pěti jazycích, na ulicích potkáte vlastně víc Britů (mladých britských floutků) než místních a nejčastějším podnikem v centru je bar s velkým množstvím piv, koktejlů a s nějakou tou happy hours nabídkou. Jestli někam lítají mladí Britové, aby se vyrazili z kopýtka, je to Lagos. Pokud jste tedy vdavekchtivá Češka, co chce ulovit mladého Brita, vydejte se do Lagosu! My jsme ve městě trávili pouze večery a přes den jsme prchali na pláže – buďto na západní pobřeží surfovat nebo na některou z přírodních pláží mezi Lagosem a Sagres.

Abych Lagos ale jen nehanila, musím pochválit jeho krásu, resp. krásu jeho malých uliček v centru. To město je vlastně jen bílé a tuhle sněhovou čistotu sem tam naruší oranžová střecha či barevné starodávné dveře nějakého z domečků.



Místo, které jsme si asi nejvíce oblíbili, byl rooftop bar Mar d’Estórias, kde jsme byli celkem třikrát – večer na Sangriách a skvělém víně a pak jednou ráno na skvělém bohatém brunchi na můj svátek. Pokud budete někdy v Lagosu, tohle místo je #mustsee!



A kam třeba na pláž? Rozhodně stojí za to se mrknout na skaliska k pláži Benagil, která je slavná svým jeskynním komplexem. Tahle krása je ale i kamenem úrazu celé pláže (haha, doslova). Pláž jako taková je totiž narvaná lidmi. I ten, kdo netrpí agorafonbií, ale má jen trochu smysl pro soukromí a klid bude hystericky prchat. Vyrazte sem brzy ráno, omrkněte útesy a pláž a utečte na nějakou z okolních pláží, kde rozhodně není tolik lidu (ani českých turistů se SONY kamerami na maličké kazety – really!) 😀


Poslední místo, které bych ráda zmínila, je Faro. Faro je takový skanzen, staré historické centrum je nádherné a nábřeží kolem přístavu mi nápadně připomínalo Barcelonu. Domečky obložené kachličkami najdete na každém kroku a projít si starobylé uličky také stojí za to. Co ovšem nesmíte ve Faru vynechat je výlet na Deserta Island. Ostrov 45 minut lodí od Fara je vlastně písečná placka, na kteoru jezdí loď z Fara dvakrát denně tam a dvakrát denně zpět a na celém ostrově je jen zrhuba několik desítek lidí, kteří jsou rozprostření na velké písečné pláži, kde je píseček jak z Karibiku, tuna krásných obrovských mušlí a úžasné velké vlny, do kterých se nemusíe bát skákat, protože pod vodou nejsou žádné kameny, o které byste se mohli přizabít. Vítek mě tenhle den nemohl dostat z vody a kdybychom nepotřebovali stihnout i loď zpět do Fara, asi by mě nedostal ani z pláže. Byla to pohádka. Pokud se sem vydáte, udělejte si ráno po příjezdu na ostrov rezervaci na oběd v jediné místní restauraci, abyste nemuseli hladovět až do návratu v šest večer zpětna pevninu jako, ehm… my 😀





DESERTA ISLAND:


I ve Faru samozřejmě musíte něco jíst. Skvělou pizzu jsme si dali v bistru Chelsea, ale to pravé gastronomické nebe se jmenuje Se7ev Pedras, kde mají nejen skvělou Sangriu, ale hlavně luxusní tapas! Jejich orestovaný kozí sýr s karamelovou krustou je #todiefor a pečené vepřové připomíná české výpečky natolik, že vám dojetím ukápne skoro až slza. Máte-li rádi koktejly a nevadí vám, že si chvíli počkáte, než si vás všimne obsluha /hihi/, zajdete do baru Columbus a vy, holky, si dejte tohlefrozen-jahodové nebe!